Ahoj, když jsem se rozmýšlel, jak strávím letošní léto, dlouze jsem zvažoval, jestli ještě vyjet na SU, ale nakonec jsem se rozhodl. A tak začala cesta na mojí již třetí SU, které ani na zlomek vteřiny nelituji. Konečná volba nakonec padla na SU: Earth needs SUperheroes, jež se odehrávala u našich severovýchodních sousedů v Polsku. Vybral jsem si jí jednak proto, že jsem tam nikdy pořádně nebyl, jednak proto, že mi vyhovoval termín, ale hlavně proto, že jsem si oblíbil tyto pro nás kulturně blízké, ale i tak stále rozdílné národy.
Celá letní se odehrávala na třech místech, v Krakově, Zakopaném a Vratislavi a byla, jak již název trochu prozrazuje, zaměřená na ekologii a udržitelnost. V rámci této SU jsme měli hned několik různorodých aktivit jako workshopy (např. na výrobu vlastní osobní kosmetiky či přípravu typických polských pirohů), prohlídky měst, naučili jsme se něco o místní historii a kultuře, podívali jsme se do Tatranského národního parku či si užili plavbu lodí. Opomenout nesmím ani večerní program skládající se z tematických party, pub crawlu či již tradiční Evropské noci. A že se moc nespalo? Jak říká nejmenovaný klasik, užívejte života, spát můžete v hrobě.
Ovšem pokud mám něco vyloženě vypíchnout, tak to budou dvě věci, které mě v rámci této SU úplně nadchly.
První z nich bylo stopování. V rámci našeho programu jsme se měli dostat z Krakova do Zakopaného, které bylo vzdálené přes 100 km. Pro mě samotného, stejně jako pro většinu účastníků, to bylo poprvé. Ve smíšených dvojicích jsme tak vyrazili na cestu. I přes menší obavy jsme se do toho nadšeně vrhli a rozhodně nelitujeme. Během naší cesty jsme vystřídali 3 různá auta a potkali spoustu milých lidí, ať už samotné řidiče či babičku, která i přes skutečnost, že neuměla ani slovo anglicky, nám dokázala ukázat, kde je výborné místo ke stopování.
Tím druhým je pak pravá Polská (horalská) svatba, kterou si pro nás organizátoři přichystali. Každý z nás dostal nějakou roli, kterou ovšem až do poslední chvíle nikdo z ostatních neznal. A tak jsme postupně zjišťovali, kdo že je vlastně nevěsta, že kněz je tak trochu alkoholik anebo, že ženich zde měl i svého žárlivého expřítele. Součástí byla i tradiční živá hudba s ukázkou tradičních „skákavých“ tanců (nohy mě bolí ještě teď).
A vlastně ještě jednu věc bych rád vyzdvihnul a tou je kolektiv, který byl naprosto strhující. Naše skupina, která včetně organizátorů měla bez mála skoro 50 lidí, se během těchto dvou úžasných týdnů zformovala do jedné velké rodiny (a kor po té svatbě), kterou budu rád navštěvovat i v budoucnu.