Ahoj, jmenuji se Emil III. a jsem maskotem AEGEE-Plzeň. A proč zrovna já, velbloud, ptáte se? Inu, ač je velbloud pro naše končiny zvířetem značně netypickým, věřte nevěřte, má to co dočinění se samotnou historií města Plzně, která má velblouda jako součást svého městského znaku již po staletí.
Vše začalo na počátku roku 1434, kdy byla Plzeň, co by katolická bašta, již půl roku obléhána protestanskými vojsky Husitů. Během jedné noci Plzeňané podnikli protiútok do husitského ležení, čímž se jim podařilo, již značně demoralizované, husitské bojovníky naprosto překvapit a vytvořit tak v ležení značný chaos. V tomto vyvolaném zmatku se jim pak podařilo z rukou Husitů ukrást živého velblouda.
A kde, že to ti Husité v 15. století vlastně k velbloudu přišli? Husité dostali velblouda jako poděkování za pomoc v boji proti rytířům německého řádu od polského krále Vladislava II. Jagellonského a ten ho zase dostal jako dar od krymských Tatarů, kteří ho přivedli z jeho původní domoviny, Asie.
Ač celebrita, v Plzni si nakonec velbloud příliš dlouze nepobyl, neboť byl nakonec darován Plzeňany obyvatelům města Norimberk jako poděkování za poskytnutou finanční pomoc po obléhání. Norimberk byl posledním místem, kam se velbloud podíval, zde jeho pouť skončila. Nicméně i tak solidní cestovatelský výkon na zvíře v 15. století, nemyslíte?
Ačkoliv se však velbloud s Plzeňany rozloučil, s městem již určitým způsobem zůstal. Na počest vítězství nad Husity si Plzeňané přidali velblouda do svého městského znaku, co by upomínku chrabrosti a odvahy. Od této doby je tak velbloud velmi silně spjat s celým městem, což velmi dobře ilustruje jeho časté používání, co by symbolu, hned v několika rovinách.
Na náměstí tak můžete nalézt kašnu tvarově připomínající velblouda, můžete také navštívit restauraci Uctívaný Velbloud, kde lze na zdi spatřit i velbloudí hlavu v životní velikosti, či třeba zavítat do pivovaru Purkmistr, který rovněž, jakožto svůj symbol, používá velblouda. A právě z důvodů, že je se mnou spjat historický příběh, cestování i značná netypičnost v Evropě, se členové AEGEE-Plzeň rozhodli použít právě mě, velblouda drabaře, jako svého maskota.
Těm pozornějším z Vás možná neuniklo, že jsem již v pořadí třetím Emilem. Inu, měl jsem již dva předchůdce. Ten první byl během jednoho našeho eventu odcizen španělským účastníkem a nedobrovolně tak odcestoval do Španělska.
Ten druhý byl o pár let později zrekvírován během jiného našeho eventu španělskými účastnicemi a rovněž nedobrovolně odcestoval do Španělska. Holt máme, my velbloudi, to cestování už tak nějak v krvi. Od této doby si mě tak členové AEGEE-Plzeň střeží jako oko v hlavě a žel bohu mám zakázáno se přibližovat k veškerým Španělům blíže, jak na délku násady od koštěte.