Ahoj, jmenuji se Daniela a ráda bych vám pověděla o mé vůbec první letní univerzitě. Když jsem se rozhodovala, kam vycestuji, v hledáčku jsem měla několik možností, ale Neapol mne uchvátila ze všech nejvíc. Zaměření univerzity se mělo týkat umění a kreativity a podle popisu jsme měli týden spát v hostelu a druhý týden v kempu, poznat kulturu a gastronomii Itálie, navštívit Pompeje, zúčastnit se pizza workshopu, no prostě paráda!
K mému udivení jsem byla vybrána a na konci července odcestovala do Neapoli. Jak se později ukázalo, SU nebyla tak úplně zaměřená na umění, spíš jako na překonávání svých možností. Opravdu, s uměním to mělo pramálo společného, ale byla to jedna velká boží jízda na horské dráze.
Celá SU se odehrávala nakonec jenom v Pizza Hostelu v Neapoli, z kempování nakonec sešlo kvůli nepohodnutí se s majiteli. Mnoho lidí si tím oddychlo, ale kempování bylo něco, na co jsem se opravdu těšila. Krom Neapoli, kde jsme byli převážně první polovinu SU, jsme navštívili i mnoho dalších míst jako například Bacoli a jeho překrásné pláže, magické Pompeje, Sorrento, ostrov Procida – hlavní město kultury 2022 a mnoho dalšího.
Organizátoři pro nás každý den připravili bohatý program. Den vždy začínal brzkou snídaní v hostelu a následoval minimálně 20 kilometry chůze, která se většinou prolínala různými workshopy (pizza workshop byl nejvíc oblíbený, mohli jsme si vyrobit vlastní pizzu a následně ji sníst), návštěvami památek (Neapol je známá kvůli svým 7 zámkům, viděli jsme jich 6; navštívili jsme také mnoho kostelů, muzeí) nebo vyvalováním se na pláži (a následným mazáním se Panthenolem). Po vyčerpávajícím dni jsme se většinou vrátili na hostel, kde nás čekala večeře, po které bylo vždy povinností čtení gossip boxu a party! Party jsme kromě jednoho večera měli opravdu každý den, nechápu, jak jsme mohli přežít. Většinou jsme se vrátili v 5 ráno a v 8 budíček. A takhle v podstatě probíhal každý den.
Kdybych měla vypíchnout nějaký okamžik, tak je to rozhodně kayak day. Byl nádherný slunný den, okolo 37 stupňů a my jsme se vydali vstříc širému moři. Byli jsme rozděleni do dvojic nebo trojic. Náš kajak se skládal pouze z Eastern Europe posádky – Polsko, Česko a Maďarsko. Zážitek to byl úžasný, ale po několika hodinách na širém moři, pod žhavým sluníčkem, prakticky bez snídaně jsme už byli velmi oslabeni, tak jsme dopluli k nejbližší pevnině, kde nás mělo čekat jídlo. Čekali jsme neskutečnou hodinu a půl, ale ten pocit za to stál! Cesta zpátky už byla mnohem těžší, protože přišel velký vítr, a bylo nemožné se jakkoliv pohybovat. Naše posádka to ale nakonec zvládla, sice skoro s brekem, ale když na to vzpomínám, byla to neskutečná švanda.
Zážitků mám na rozdávání, ale to by tento článek neunesl. Ve zkratce, jsem neuvěřitelně ráda, že jsem měla možnost vyjet a zažít něco takového. Náš kolektiv byl opravdu k nezaplacení! Účastníků bylo okolo 20, organizátorů možná trochu víc, ale všichni jsme se stali jednou velkou rodinou, na kterou budu navždy vzpomínat!
Díky AEGEE!